U MATKY JSEM PLAKALA UŽ V JEDENÁCTI LETECH, DNES BYCH PLAKALA ZNOVU, PŘIZNALA NÁVŠTĚVNICE

Jste tady dnes poprvé?

Hanka: Mám pocit, že už jsem tu někdy byla, ale muselo to být někdy dávno, nebo jsem tu možná úplně poprvé.

To je krásný pocit déjà vu. Odkud jste přijely a jak jste se o Památníku Karla Čapka dozvěděly?

Hanka: Přijely jsme z Prahy. Už si přesně nepamatuji, kdy jsem se dozvěděla o existenci Památníku, ale že existuje Strž, vím skoro celý život.

Iveta: Já jsem byla pozvaná.

Když slyšíte jméno Karel Čapek, co prvního se vám vybaví?

Hanka: Je to náš největší spisovatel, který měl získat Nobelovu cenu za literaturu. Jenže to by možná nebyl v dobré společnosti.

Vybavíte si, kdy jste poprvé slyšely jeho jméno a kterou první jeho knihu jste četly?

Iveta: Určitě ve škole.

Hanka: Nevybavím, ale určitě ještě před základní školou jsem znala Dášeňku a jeho ostatní pohádky.

A vzpomenete si, co jste četly v pozdějším životě?

Iveta: Válku s mloky, tu jsem našla doma, líbila se mi, i když jsem tehdy nevěděla, o čem přesně to je. Později člověk vystřízliví.

Jaká Čapkova kniha je dnes vaší nejoblíbenější?

Hanka: Určitě Povídky z jedné a druhé kapsy. Ty jsou dobré. Jako ostatně všechny jeho knížky. V dětství si pamatuji, že jsem plakala u Matky, a to jsem ještě nevěděla, že budu mít jednou syna, dnes bych plakala znovu.

Iveta: Upřímně? Tu jsem nesnášela (smích).

Vybavila byste si, kolik vám bylo, když jste se rozplakala u četby Matky?

Hanka: Asi jedenáct let.

A jak jste se v jedenácti letech dostala zrovna k Matce?

Hanka: Asi byla u nás doma v knihovně, nehledě k tomu, že běžely jeho rozhlasové hry v rádiu.

Jmenovaly byste nějakou povídku, která se vám od Čapka líbí nejvíc?

Hanka: Zajímavá z mého pohledu byla povídka Naprostý důkaz, ve které manželka svému žárlivému muži z lázní píše jakoby náhodou vyměněný dopis, aby manžel nepojal podezření na nevěru.

Iveta: Podle této povídky, když jsme u toho, Karel Čapek možná působil trochu jako "prasák" (smích).

Hanka: Jak to myslíš?! Jen tak pod čarou: když jsme byli loni na Bezdězu, tak nám jedna bohemistka přinesla Erotickou revue, ve které bylo téměř od každého našeho velikána něco, ale od Čapka tam nebylo nic.

Iveta: Tady v památníku jsou ale dopisy Olze, jak si jí vůbec nezaslouží, jak je jí nehodný a přitom nebyla v tu dobu jeho jediná.

Hanka: Ty dopisy Olze mi přišly podezřele pokorné. To se mi příliš nelíbilo. Asi byl Čapek velice charismatický muž.

Přitom z mého pohledu má tak dvě fotky, na kterých vypadá hezky.

Iveta: Ne on není podle mě hezký, ale je chytrý člověk, který ji možná umluvil (smích).

Myslíte si, že vám některá Čapkova myšlenka pomohla uvědomit si něco o světě?

Iveta: Mně se moc líbily jeho úvahy o cestování. Že cestování není tak o obohacování sama sebe, ale o tom definovat, tohle jsem já. Při konfrontaci s cizí kulturou si tak bytostněji uvědomí sám sebe, kde začíná a kde končí, a lépe potom umí komunikovat se sebou a pracovat na sobě. On to řekl samozřejmě lépe.

Hanka: Jestli dlouhověkost je opravdu takové požehnání...

Chtěla byste být Elinou Makropulos?

Hanka: Je to velice svůdné, ale popravdě nevím.

Iveta: Mně přijde dlouhověkost někdy jako prodlužování utrpení, někdy je i 45 moc (smích). Pak přichází osamělost, člověk by neměl žádného současníka.

Hanka: Ale byli by tu pořád noví a noví zajímaví lidé, byla bys zdravá, vypadala bys dobře. Spíš přijde asi taková únava životem, řekla bych.

Jak byste nalákaly ostatní, aby si přečetli něco od Karla Čapka?

Iveta: Myslím, že není třeba lákat, že ho znají všichni. Já bych vlastně zmínila, že psal docela dobrý sci-fi.

Hanka: Může se říci, že Čapek psal krásně, ale nikoho nenalákáte, to musí člověk chtít sám.

Dovedete si představit nějakou jeho knihu zfilmovanou v dnešní době?

Hanka: Tak třeba Válka s mloky. Ale podle mě by šlo zfilmovat skoro všechno.

Jaký máte pocit, když si vybavíte jeho jméno?

Hanka: Já jsem jeho knížky četla už v té době, kdy jsem žádnou takovou povinnost neměla. Myslím si, že Karel Čapek byl velice moudrý člověk a že psal krásně. Ale vlastně nevím, jestli ho budu znovu číst, což je smutné. Možná bych mohla časem. A vlastně jsem naposledy četla jeho knížky ve třiceti a už jsem se k němu nevrátila. Ale viděla jsem v divadle Ze života hmyzu. Pak se mi vybaví určitě jeho citát 'Svět chce být polosvětem, žena být položena'. To ale vrchol jeho tvorby (smích).

Já si třeba dodnes pamatuji, že v jednom dopise psal Olze, že už mu tak chybí, že čuchá její punčochy (smích). To taky není něco, čím by se mohl chlubit.

Iveta: Zase to vypovídá o nějaké oddanosti, možná závislosti.

Hanka: On se jí moc podbízel.

Iveta: Tak ona byla taky zajímavá ženská, zcela určitě.

Hanka: Já jsem od Olgy četla dvě knihy. Poslední kapitola a Žlutý dům. Je to jiné než Čapek, přišlo mi to smutné.

Děkujeme za rozhovor.