U MATKY JSEM PLAKALA UŽ V JEDENÁCTI LETECH, DNES BYCH PLAKALA ZNOVU, PŘIZNALA NÁVŠTĚVNICE


Z Prahy na Strž dorazily mezi víkendovými návštěvníky také Hanka s Ivetou. V rozhovoru představily nejen své oblíbené knihy či povídky, ale prozradily také, zda by podle nich stálo za to poznat kouzlo nesmrtelnosti podobě jako Elina Makropulos.

Jste tady dnes poprvé?

Hanka: Mám pocit, že už jsem tu někdy byla, ale muselo to být někdy dávno, nebo jsem tu možná úplně poprvé.

To je krásný pocit déjà vu. Odkud jste přijely a jak jste se o Památníku Karla Čapka dozvěděly?

Hanka: Přijely jsme z Prahy. Už si přesně nepamatuji, kdy jsem se dozvěděla o existenci Památníku, ale že existuje Strž, vím skoro celý život.

Iveta: Já jsem byla pozvaná.

Když slyšíte jméno Karel Čapek, co prvního se vám vybaví?

Hanka: Je to náš největší spisovatel, který měl získat Nobelovu cenu za literaturu. Jenže to by možná nebyl v dobré společnosti.

Vybavíte si, kdy jste poprvé slyšely jeho jméno a kterou první jeho knihu jste četly?

Iveta: Určitě ve škole.

Hanka: Nevybavím, ale určitě ještě před základní školou jsem znala Dášeňku a jeho ostatní pohádky.

A vzpomenete si, co jste četly v pozdějším životě?

Iveta: Válku s mloky, tu jsem našla doma, líbila se mi, i když jsem tehdy nevěděla, o čem přesně to je. Později člověk vystřízliví.

Jaká Čapkova kniha je dnes vaší nejoblíbenější?

Hanka: Určitě Povídky z jedné a druhé kapsy. Ty jsou dobré. Jako ostatně všechny jeho knížky. V dětství si pamatuji, že jsem plakala u Matky, a to jsem ještě nevěděla, že budu mít jednou syna, dnes bych plakala znovu.

Iveta: Upřímně? Tu jsem nesnášela (smích).

Vybavila byste si, kolik vám bylo, když jste se rozplakala u četby Matky?

Hanka: Asi jedenáct let.

A jak jste se v jedenácti letech dostala zrovna k Matce?

Hanka: Asi byla u nás doma v knihovně, nehledě k tomu, že běžely jeho rozhlasové hry v rádiu.

Jmenovaly byste nějakou povídku, která se vám od Čapka líbí nejvíc?

Hanka: Zajímavá z mého pohledu byla povídka Naprostý důkaz, ve které manželka svému žárlivému muži z lázní píše jakoby náhodou vyměněný dopis, aby manžel nepojal podezření na nevěru.

Iveta: Podle této povídky, když jsme u toho, Karel Čapek možná působil trochu jako "prasák" (smích).

Hanka: Jak to myslíš?! Jen tak pod čarou: když jsme byli loni na Bezdězu, tak nám jedna bohemistka přinesla Erotickou revue, ve které bylo téměř od každého našeho velikána něco, ale od Čapka tam nebylo nic.

Iveta: Tady v památníku jsou ale dopisy Olze, jak si jí vůbec nezaslouží, jak je jí nehodný a přitom nebyla v tu dobu jeho jediná.

Hanka: Ty dopisy Olze mi přišly podezřele pokorné. To se mi příliš nelíbilo. Asi byl Čapek velice charismatický muž.

Přitom z mého pohledu má tak dvě fotky, na kterých vypadá hezky.

Iveta: Ne on není podle mě hezký, ale je chytrý člověk, který ji možná umluvil (smích).

Myslíte si, že vám některá Čapkova myšlenka pomohla uvědomit si něco o světě?

Iveta: Mně se moc líbily jeho úvahy o cestování. Že cestování není tak o obohacování sama sebe, ale o tom definovat, tohle jsem já. Při konfrontaci s cizí kulturou si tak bytostněji uvědomí sám sebe, kde začíná a kde končí, a lépe potom umí komunikovat se sebou a pracovat na sobě. On to řekl samozřejmě lépe.

Hanka: Jestli dlouhověkost je opravdu takové požehnání...

Chtěla byste být Elinou Makropulos?

Hanka: Je to velice svůdné, ale popravdě nevím.

Iveta: Mně přijde dlouhověkost někdy jako prodlužování utrpení, někdy je i 45 moc (smích). Pak přichází osamělost, člověk by neměl žádného současníka.

Hanka: Ale byli by tu pořád noví a noví zajímaví lidé, byla bys zdravá, vypadala bys dobře. Spíš přijde asi taková únava životem, řekla bych.

Jak byste nalákaly ostatní, aby si přečetli něco od Karla Čapka?

Iveta: Myslím, že není třeba lákat, že ho znají všichni. Já bych vlastně zmínila, že psal docela dobrý sci-fi.

Hanka: Může se říci, že Čapek psal krásně, ale nikoho nenalákáte, to musí člověk chtít sám.

Dovedete si představit nějakou jeho knihu zfilmovanou v dnešní době?

Hanka: Tak třeba Válka s mloky. Ale podle mě by šlo zfilmovat skoro všechno.

Jaký máte pocit, když si vybavíte jeho jméno?

Hanka: Já jsem jeho knížky četla už v té době, kdy jsem žádnou takovou povinnost neměla. Myslím si, že Karel Čapek byl velice moudrý člověk a že psal krásně. Ale vlastně nevím, jestli ho budu znovu číst, což je smutné. Možná bych mohla časem. A vlastně jsem naposledy četla jeho knížky ve třiceti a už jsem se k němu nevrátila. Ale viděla jsem v divadle Ze života hmyzu. Pak se mi vybaví určitě jeho citát 'Svět chce být polosvětem, žena být položena'. To ale vrchol jeho tvorby (smích).

Já si třeba dodnes pamatuji, že v jednom dopise psal Olze, že už mu tak chybí, že čuchá její punčochy (smích). To taky není něco, čím by se mohl chlubit.

Iveta: Zase to vypovídá o nějaké oddanosti, možná závislosti.

Hanka: On se jí moc podbízel.

Iveta: Tak ona byla taky zajímavá ženská, zcela určitě.

Hanka: Já jsem od Olgy četla dvě knihy. Poslední kapitola a Žlutý dům. Je to jiné než Čapek, přišlo mi to smutné.

Děkujeme za rozhovor.

Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky