EMIL A FRANTIŠKA: CYKLISTICKÝ PÁR, KTERÝ JEZDÍ NA STRŽ PRAVIDELNĚ

Protože mají malá vnoučata, s Čapkem sem jim jako první spojí Dášenka. Na Strž ale jezdí pravidelně, protože to mají na kolech kousek. Toto místo a památník samotný je podle nich nejlepší tahák pro veřejnost, jak jim dílo a osobnost Karla Čapka snadno připomenout.

První naše otázka je trochu očekávatelná: Jste dnes v Památníku Karla Čapka poprvé?

Emil: Poprvé jsme tu byli spolu před 10 lety. Ty jsi sem ale jezdila i se školou, ne?

Františka: Já jsem z Příbrami, takže je to jednoduché: jezdili jsme sem často. A také jsme tu byli v souvislosti se zajímavým projektem Comenius, kdy několik středních škol organizuje program s mezinárodní účastí. Takže tu byli Angličané, Němci, Poláci, Holanďané atd. Dělali jsme tady průvodkyně ještě s paní Fenclovou, když tu byla, a ještě s další paní, na jejíž jméno si už bohužel nevzpomínám.

Emil: A naposledy jsme tady byli tak před rokem.

Takže jezdíte na Strž pravidelně?

Emil: Pro nás je to výhodné. Jsme na Slapech a sem na kole je to tak hodinka a půl, takže jsme tu často.

Františka: I s vnoučaty jsme tady už byli.

A jak se vašim vnoučatům Strž líbila?

Františka: Musí se jim to podat (smích).

Emil: Takže se jim tu líbilo přiměřeně jejich věku (smích).

Takže zmrzlina jim chutnala?

Františka: Zmrzlina chutnala, keramické kočičky se líbily...

Říkali jste, že jste přijeli ze Slap. A odkud jste se o Strži dozvěděli?

Františka: Ano, z Županovič a asi jsme se o Strži dozvěděli, když nám rodiče četli Dášeňku. Dávno tomu již.

Takže Vám přitom povídali už rovnou o Strži?

Františka: Oni jezdili na Dobříš, takže to tu znali a hned nás v rámci KPČ (kulturně poznávací činnost) nahnali, abysme to tady viděli (smích).

Co pro Vás v současnosti znamená Karel Čapek? Co vás napadne jako první?

Emil: Dášeňka.

Františka: Teď máme vnoučata, takže Dášeňka. Pak také křížovky, R.U.R., Anglické listy a tak podobně.

Máte radost, když narazíte na Čapka v křížovce a znáte odpověď?

Františka: Určitě.

Jaká je dnes vaše nejoblíbenější knížka od Karla Čapka? Po jaké knížce byste sáhli?

Emil: Krakatit a Obyčejný život.

Františka: Já tedy nevím, jestli bych po něm sáhla, abych byla upřímná (smích). Ale když tak asi spíš jeho povídky.

Proč zrovna povídky?

Františka: Je to jen na chvíli, člověk si povídku nalistuje libovolně a nemusí to číst celé.

Vzpomenete si na životní období, ve kterém jste Čapkovy povídky četli poprvé?

Františka: To muselo být asi před maturitou.

Emil: Ano, před maturitou.

Pomohla Vám nějaká Čapkova myšlenka uvědomit si něco o světu, či o sobě?

Františka: Nebezpečí válek, asi nejvíce Válka s mloky.

Máte pocit, že je to pořád stejné, nebo máte pocit, že Čapek je už takzvaně pasé?

Emil: Je aktuální, věci spojené s válkou a nemocemi, tak ty určitě trvají. Jinak si myslím, že Čapek je aktuální i jazykem.

Někdy se setkávám s myšlenkou, že Čapkův jazyk je zastaralý. Takže mě potěšilo, co jste řekl o aktuálnosti jeho jazyka. Poslední otázka: Jak byste ostatní nalákali, aby si přečetli něco od Čapka?

Františka: Já bych je pozvala sem na Strž, aby se podívali na výstavu, oživili si jeho tvorbu, vzpomněli i na Olgu Scheinpflugovou, aby to prostě přišlo tak nějak samo.

Emil: Já bych jim pustil nějaký film.

A jaký?

Emil: Ty, které byly zfilmované, v tehdejší době byly tyto filmy velmi silné a hrají tam herci jako Karel Höger. Určitě bych jim pustil Krakatit a taky Bílou nemoc se Štěpánkem.

Děkujeme za rozhovor.